Nejnákladnější projekt ve své historii chystá Spolková republika Německo, která jím chce dosáhnout uhlíkové neutrality. Potřebovat ovšem bude více než bilion Eur a zapojit se do něj mohou i jiné země, třeba Česká republika.
Německo bude potřebovat až 1,1 bilionu Eur k chystanému projektu pro transformaci energetiky, který by měl vést k dosažení uhlíkové neutrality. Státní kasa ale není schopná takový výdaj poskytnout, a tak se předpokládá účast soukromých subjektů.
Jakožto subdodavatelé se do projektu mohou zapojit i firmy ze zahraničí, včetně České republiky. Jít může například o dodávání dílů k vybudování solárních, vodních, plynových a větrných elektráren. Možností však bude pravděpodobně daleko víc.
Proces transformace energetiky se postupně rozbíhá a trvat by měl až do roku 2045. To je doba, do níž se Německo zavázalo k dosažení uhlíkové neutrality. Průměrně tak bude muset investovat přes 52 miliard Eur ročně. Lídři německého energetického průmyslu se však domnívají, že vláda nepodniká dostatečné kroky k tomu, aby byl cíl splněn. Pro příklad nyní očekávají vládní strategii ohledně klíčových projektů na výstavbu úložišť elektrické energie a k ukládání oxidu uhličitého.
Nejnákladnější realizace by podle analýz měly proběhnout ve 30. letech 21. století. Konkrétně má jít o budování solárních a větrných parků i dostavení sítě záložních plynových elektráren, přičemž u nových se předpokládá, že se hlavním palivem stane zemní plyn a později také takzvaný zelený vodík. Ten se vyrábí elektrolýzou vody za použití obnovitelné elektrické energie. Při jeho výrobě vznikají výrazně nižší emise skleníkových plynů než u výroby šedého vodíku, který se získává z fosilních paliv bez zachycování uhlíku. K produkci zeleného vodíku je však nutné vystavět nové elektrolyzéry, což by Německo mělo stát okolo 11 miliard EUR.
Velký prostor v projektu dostávají právě plynové elektrárny, a to z toho důvodu, že jsou schopné produkovat energii kdykoliv, kdy je potřeba. Podstatně se tak liší od zdrojů na větrnou a solární energii, které jsou závislé na počasí.
Důraz je pak kladen také na vznik energetických zásobníků, do nichž by se ukládal proud ze solárních panelů na střechách, a podpořená bude i výstavba nových vodíkových zásobníků. Otazník visí jen nad úložnými kapacitami pro oxid uhličitý, protože německé zákony momentálně neumožňují jeho skladování. Problémem se zabývá ministerstvo hospodářství.
Dále je potřeba vybudovat infrastrukturu pro transport oxidu uhličitého mimo Německo. Mohlo by pak docházet k jeho dalšímu využití například pro výrobu leteckého kerosinu, tedy letecké pohonné hmoty. Investice padnou také do přenosové soustavy pro elektrický proud, sítě pro distribuci vodíku o délce 9700 km, a sítě dálkového vytápění, která v Německu již existuje, ale vláda ji chce rozšiřovat.
